Eliška Friebová je nedílnou součástí realizačního týmu našeho klubu a našla si ve svém kalendáři čas na krátký rozhovor.


Ahoj Eliško, jak ses vůbec dostala k práci fyzioterapeutky ve Florbalové Akademii?

Ahoj Petře, o tom, že Florbalová Akademie hledá fyzioterapeuta mi řekla spolužačka, která se zná s Ájou Machačovou. První jsem trochu váhala, jestli jít pracovat se sportovci, ale nyní jsem moc ráda, že jsem členem týmu.

Co máš vlastně na starosti?

Na starosti mám hlavně fyzickou přípravu všech hráček. Nejedná se pouze o to, abych vyřešila zranění, se kterými hráčky chodí, ale jedná se především o prevenci, aby ke zraněním vůbec nedošlo. Má práce tedy zahrnuje celoroční spolupráci se všemi hráčkami týmu. Dále mám nově v kompetenci vyřizování záležitostí, co se týče klubového lékaře. Teď po Prague Games se zranění bohužel sešlo trošku více, máme tedy já i lékař co dělat.

Studuješ nebo pracuješ, případně kde?

V červnu jsem dokončila bakalářské studium, nyní pracuji v Rehabilitační Klinice Malvazinky. Na podzim bych ale opět měla začít studovat navazující magisterské studium.

Jak je náročné spojit pracovní vytížení s prací ve sportovním klubu?

Co se náročnosti spojení studia a práce ve sportovním klubu týče, musím říct, že je to občas celkem náročné, protože jsem měla školu v Kladně, takže jsem stíhala tréninky pouze v pátek. Co se zápasů týče, snažila jsem se být na všech, což bylo hodně časově náročné, hlavně před státnicema. Ale vše se naštěstí podařilo zvládnout, takže za mě se to spojit dá. Pokud by někdo cokoliv potřeboval, všechny hráčky vědí, že mi můžou napsat nebo zavolat a problém se snažím řešit okamžitě. Když to jde, tak po telefonické konzultaci, občas mě hráčky navštíví i doma. Důležité je problém řešit zavčasu.

S jakými zraněními či požadavky se nejčastěji setkáváš?

To je těžká otázka. Po tom, co se po covidové pauze znovu rozjela extraliga, nejčastějším zraněním byl zánět okostice. Ten vzniká z přetížení holení. Holky ze dne na den začaly trénovat skoro každý den, na což nebyly předešlých pár měsíců zvyklé a jejich těla dostala velký zápřah. Tento typ zranění se naštěstí dobře léčí. Mezi další časté zranění patří natažení jednotlivých svalů nebo bolesti zad.

Co pro tebe znamená být na střídačce s týmem?

Být na střídačce s týmem pro mě znamená hodně moc. Do svých 17 let jsem hrála basketbal a vždy jsem byla ta, co se snaží tým motivovat a povzbudit. S tímto týmem je to pro mě stejné, holky mi hodně přirostly k srdci. Snažím se tým podporovat a motivovat. Když tým prohrává, jsou to pro mě stejné nervy, jako pro každého jiného člena týmu. Když tým vyhrává, mám z toho také stejnou radost. Doufám, že v následující sezóně bude převládat více té radosti než těch nervů.

Děkujeme za rozhovor.